Raný středověk v Českém ráji a horním Pojizeří

V průběhu 6. století k nám přišlo nové etnikum – Slované. Ti podobně jako první zemědělci v mladší době kamenné osídlili úrodné meandry Jizery (Turnov – Maškovy zahrady, Ohrazenice, Přepeře ad.). Nové archeologické výzkumy potvrzují hypotézu o poměrně hustém osídlení staré sídlení oblasti. V následujících staletích vystoupily do popředí opevněné lokality, položené na jih a na východ od Turnovska (např. Prachovské skály, Poráň u Vesce, Klamorna u Chvalčovic, Mužský – Hrada, Hradec nad Jizerou, Chlum u Mladé Boleslavi). Při utváření přemyslovského státu ve druhé pol. 10. století vznikla síť nových mocenských opor. Tehdy ovládl Pojizeří hrad v Mladé Boleslavi. Od 12. století docházelo ke krystalizaci výraznějších sídlištních buněk, ze kterých v následných dvou staletích, vznikl nový sídlištní typ – město. Mozaika vesnického osídlení měla zcela odlišnou strukturu, krajina byla výrazněji zalesněna a teprve po polovině 13. století pozvolna docházelo k jejímu ustálení zhruba do té podoby, jak ji známe dnes. Postup středověké transformace je relativně dobře poznán na Turnovsku a lze na něm tento proces vysvětlit. Sídlištní buňky se nacházely v areálu Maškových zahrad na vyvýšeném stupni mezi Libuňkou a Stebeňkou, v okolí kostela sv. Jana Křtitele v Nudvojovicích. Tyto lokality zaujímaly významnou strategicko-ekonomickou polohu, neboť se nacházely v bezprostřední blízkosti pojizerské komunikace.