Katalog předmětů

Bělohlávkův betlém, malba na dřevě a vrstvené lepence z poslední čtvrtiny 19. století, Turnov, poslední čtvrtina 19. století. Výjimečná práce ze sedmdesátých let 19. století turnovského malíře Michala Bělohlávka (1841–1915) má poměrně pohnutou historii. Do sbírky muzea ho darovala rodina malíře Bělohlávka v roce 1927. Muzeum jej vystavilo ve 40. letech 20. století na tzv. světničkce kamenáře. V 60. letech byl spolu s ostatními liturgickými předměty v souvislosti s ateistickými tlaky tehdejšího politického režimu z výstavních prostor muzea „odstraněn“. V letech 1974-1979, kdy v turnovském muzeu probíhalo dle nařízení ONV

Podmalba na skle sv. Anna, Čechy 18. století. Tento exponát je cenný nejen s ohledem na svoji historickou hodnotu, ale zároveň i zajímavým osudem. Na zadní dřevěné desce obrazu je uvedeno: Obraz ten jest rodinná památka po pradědech“. Podmalba na skle, doplněná rustikální dekorací ze skleněných kamenů a tvrdého papíru se poprvé objevuje v 18. století v rodině Anny Kotnaurové, majitelky statku v Peluňku u Zbraslavi. Po její smrti obraz získala její dcera Marie, která se provdala v roce 1796 za Jana Řezníčka, rolníka v Dobřichovicích u

Mužský turnovský kroj byl méně diferencovaný, než kroj ženský.  Nejstarší doložené kroje tvořila košile z bílého plátna v délce k bokům, se širokými rukávy v zápěstí nařasenými do manžety, u krku hustě nabíraná do širšího límce, pod který se vázala barevná stužka nebo barevný šátek, uvázaný na široký uzel. Mladší typy košil bývaly zdobeny bílou výšivkou, popř. vyšívanou náprsenkou se sámky. Na košili muži oblékali tzv. „bruslek“, vestu z vlněného tmavomodrého, šedého nebo hnědého sukna, od konce 19. století ze sametu, manšestru a květovaného hedvábí.

Ke svrchní části oděvu neodmyslitelně patřily šátky. Zpočátku čtyřcípé, od začátku 19. století trojcípé šátky byly zhotovené z bílého plátna. Trojcípé šátky, tzv. „půlky“, „radličky“, „roužky“ či „kosičky“ se vázaly přes šněrovačku. Kratší roh šátku zakrýval záda, postranní delší konce se kladly křížem přes prsa a zastrkávaly se pod šněrovačku a sukni. V mladším období se uvazovaly pod límec košile, prostrčily se pod přepínacím zámkem šněrovačky a viditelně se rozložily na bocích, aby překrývaly sukni a zástěru. Šátky a pleny zdobila pestrobarevná výšivka

Výjimečné postavení mezi pokrývkami ženské hlavy zaujímaly dracounem, zlatými, popřípadě stříbrnými nitěmi vyšívané čepce, tzv. „zlatohlavy“, tvrdé čepce označované jako „čepce české“. Hotovily je krejčové, které se na jejich výrobu specializovaly. Největší obliby nabyly v 18. století. Čepce vycházely z městských předloh a historické paralely k nim nalézáme v portrétech měšťanek z 18. století. Čepce byly ušity z delšího pruhu látky – brokátu nebo sametu, vzadu se vsazeným dýnkem, ve spodní části se záhyby. Lícní strana čepce byla pošita zlatými nebo stříbrnými

Model patrového roubeného domu z oblasti Pojizeří s pavlačí do nádvorní strany, se štítem s bohatě zdobenou lomenicí. Pískovcová socha Panny Marie   Socha Panny Marie z pískovcového přitesaného kvádru na nízkém kvadratickém soklu, Pojizeří 19. století. Postava Panny Marie v dlouhých šatech s rozšiřující se suknicí, s korunou na hlavě, se sepjatýma rukama k modlitbě. S barevnou polychromií a plastickým reliéfem na šatech, zpracováním evokující typ Panny Marie Božkovské. Výjimečný doklad ztvárnění světecké postavy, oblíbené v oblasti Pojizeří, zejména v okolí Bozkova a Semil a díky autorovi